Měj oči vždy otevřené andílku - Prolog+1. kapitola

6. listopadu 2010 v 14:42 | bella130 |  Měj oči vždy otevřené andílku
Měj oči vždy otevřené andílku
Světlo života nás věčně provází, proudí v našich žilách.  My jsme vyvolení, my jsme děti úsvitu. Máme za úkol pomáhat a chránit. Jsme ale ve věčném nebezpečí. A my se, ale snažíme bránit. Jsme vzácné bytosti, které jsou i napůl andělé a přitom zranitelní lidé.

Hudba
Prolog + 1. kapitola 
Minulost mě ubíjí
(Pohled Belly)
V přítmí pokoje sedím se srdcem sevřeným v ledovém krunýři. Popíjím horkou čokoládu v zabalené dece obalené těsně kolem sebe.  Koukala jsem se ven z okna - padaly tam vločky jako maličkaté hvězdičky.  Všude kolem byl krásně bílý sníh, který se třpytil na slunci.  Děti si zrovna stavěly sněhuláka a hrály sněžnou bitvu.  Také bych chtěla být mezi nimi, ale já věděla, že nemůžu. Milovala jsem zimu, milovala jsem vše s tím spojené a nejvíce ze všeho Vánoce, které jsem nikdy neměla možnost prožít.  Smutně jsem na to koukala, zatáhla jsem nakonec závěs a smutně si povzdechla. Jsem opuštěná, mám akorát svého bratra Jaspera, který se dokáže vždy o mě postarat. Je o tři roky starší než já. Je to vlastně moje jediná rodina. Přišli jsme o své rodiče před necelými pěti lety.  Přišli nás unést Volturiovi, kteří si z nás chtěli udělat poslíčky - konkrétně ze mě a z Jaspera.  Měli jsme být jejich drahé klenoty, zda to tak mám říct. A proč zrovna my? Protože jsme byli děti úsvitu, které jsou velmi vzácné. A oni tyto děti vyhledávali. Máme sílu, která se nazývá světlo života. Je to velice mocná síla. S ní si není dobré zahrávat. My ji ale dosud nepoužili. A to byla chyba. Pamatuji si na mamčinu zděšenou a uplakanou tvář a mamčiné sevření, jak nás pevně držela a nechtěla nás pustit. Snažila  se nás chránit a zaplatila tím životem. Na to samé nakonec doplatil i náš otec. Chtěli jsme jim pomoc, chtěli jsme něco udělat, ale byli jsme oslabení. Volturiovi těla našich rodičů odvlekli do svých úkrytů. Nás odtáhli do temných sklepení jejich hradu. Podařilo se nám naštěstí uniknout.  Vrátili jsme se zpátky do domu mých rodičů. Bylo to plné vzpomínek a vracela se nám s Jasprem bolest. Tehdy jsem smrt rodičů nesla velmi těžce, dávala jsem si to za svoji vinu. Měla jsem pocit, jako bych je, zabila já. A ne oni. Jasper byl odolnější, on se s tím vyrovnal vcelku rychle. Musel, neměl jinou možnost. Věděl moc dobře, že se bude muset o mě postarat, tudíž jít mi příkladem. Já se z toho dostávala velice těžce. Každý den jsem měla histerické stavy, noční můry a celkově jsem byla na tom špatně. Jasper byl každý den u mě a utišoval mě, obdivovala jsem jeho svatou trpělivost a tu výdrž snášet ty moje stavy. Je bratr, kterého nadevše miluji. Nedokázala bych si bez něho život představit. On je ten, co mě drží nad vodou, kdo mi pomohl s těch stavů se dostat. Měla jsem pocit, že mu toho tolik dlužím. Snažím se mu to jakkoliv vrátit. Ty moje histerické stavy skončili pře necelým měsícem. Ano, celých pět let jsem je jinak měla, nedokázala jsem se s tím srovnat. Ale teď už je všechno mnohem lepší. I když věčně sedím ve svém pokoji a věčně nad tím přemýšlím. Můj bratr se mě, ale vždy snaží rozptýlit. A daří se mu to vcelku dobře.  Jednou se chci za smrt mých rodičů pomstít, ať mě to bude stát cokoliv. Život je těžký, osud o to krutější, ale stojí ho za to žít. Je to, ale i v našem případě? Má to smysl? Můj bratr tvrdí, že všechno má smysl. Já tomu, ale moc nevěřím.
(Pohled Jaspera)
Ano, celých pět let jsem se snažil utišit svoji sestru. Celých pět let se snažím před ní ukrýt svou bolest. Bojuji s tím uvnitř svého těla.  Je dobře, že moje sestra neví, jak to semnou je. Je mi jí vcelku líto. Stále si dává za vinu, že za smrt rodičů může ona, ale to není pravda. Vím, moc dobře, že Volturiovi po nás znovu půjdou. Prozatím se jim to nepodařilo. Ale to je zatím. Do té doby to budu muset své sestře říct a vymyslet nějaký plán. Zlo se totiž nezadržitelně blíží a my budeme mít co dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carlie Carlie | Web | 6. listopadu 2010 v 17:47 | Reagovat

omlouvám se že jsem tu nebyla:/:) Jestli to stihnu ještě dneska, tak si to přečtu:) Nejdéle snad zítra:)

2 twilight-lamia-luna SB♥ twilight-lamia-luna SB♥ | Web | 8. listopadu 2010 v 9:48 | Reagovat

nechapu jak nekdo treba ty =0) muze mit tolik napadu na povidky , ktere jsou ve vetsine pripadu uzasne =0) proste dalsi dokonala povidka =0)

3 Larrysipsy Larrysipsy | E-mail | Web | 30. května 2018 v 1:36 | Reagovat

http://borsalino-verbier.ch/component/k2/itemlist/user/62532  смотреть бесплатно советские фильмы   смотреть кинофильм  http://www.goshornstepbystep.com/component/k2/itemlist/user/675618

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama