Měj oči vždy otevřené andílku - 2. kapitola

12. listopadu 2010 v 21:14 | bella130 |  Měj oči vždy otevřené andílku
Měj oči vždy otevřené andílku
V této kapitole se zdá Belle noční můra, která se jí zdá po několik měsíců. Neví, co znamená a taky se o to raději nesnaží. Co když se, ale zatím skrývá víc než si myslíme? Co když je to klíč? Poodhalím taky co vlastně je světlo života. Chceteli vědět víc čtěte. Ocením jak kritiku tak i tu menší pochvalu.

2. kapitola

Noční můra

(Pohled Belly)

 Už to  tu bylo zase. Opět a ta samá noční můra. Byla jsem zahlcená temnotou, která mě v něm provázela. Chodila jsem stále dokola v bludišti chodeb. Všude kolem byla krev, mrtvá těla a hlavně těla mých rodičů. Ten pohled na ně byl srdcervoucí. Nedá se to popsat slovy.  Bylo to k zbláznění. Chtěla jsem utéct, ale neměla jsem kam. Bylo mi hrozně. Ano, správné slovo bylo zoufalá a bezmocná. Chtěla jsem jít od toho všeho pryč. Nedalo se dál na to koukat. Běžela jsem za nějaký roh a najednou jsem spatřila postavy v Černých kápích, věděla jsem až moc dobře, kdo to je. Byli to Volturiovi, ano ti co se nás pokoušejí dostat do své sbírky. O něčem důležitém tam spolu debatovali. Všimla jsem, jak uprostřed sedí nějaká postava. Bylo zřejmé, že se baví o ní. Chtěla jsem jít blíž, ale bála jsem se, že si mě všimnou a dostanou mě. Ta postava na mě začala upírat své krásné zlatavé oči v barvě roztaveného zlata. Bylo v nich vidět - strach, bezbrannost a hlavně očekávání na jistou smrt.  Byl to chlapec. Ta tvář byla bezchybná a krásná. Když jsem si ho prohlížela pečlivěji, zjistila jsem, že je to můj bratr. To mě naprosto vyvedlo z míry. Stála jsem tam jako socha s otevřenou pusou dokořán a nevěděla jsem, co mám dělat. Jeden upír v černé kápi si mě všimnul a škodolibě se na mě usmál.  V tuto chvíli jsem věděla, že bratrovi nedokáži pomoct a že semnou je naprostý konec.  S námi oběmi, přesněji řečeno. Najednou mi zazvonil budík a já sebou prudce trhla a začala těžce oddechovat. Byla jsem celá spocená a třásla se. Do očí se  mi draly slzy a začalo se to stupňovat do histerického stavu. Takhle ten sen končil vždy a to na tom bylo to nejhorší. Vůbec jsem nevěděla co přesně znamená. Tato noční můra se mi zdála každou noc a necelý měsíc jsem měla klid a byla v pohodě. A on se objeví znovu a můj stav se nadobro vrátil. Ano, díky tomu jsem taky  ty histerické stavy měla. Rozhodla jsem se použít uklidňující metodu a to použít světlo života. Vím že se to nemá, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Potřebovala jsem se zklidnit. To je vlastně síla díky níž pomáháme ostatním v nouzi a dokážeme je vrátit do času, ve kterém se cítili šťastní a plní života. Uvedu to na příkladu. Mé spolužačce Angele se před rokem stala nehoda a díky tomu skončila na vozíku. Byla z toho nešťastná. Chtěla znovu chodit. My ji vrátili do času než se jí to stalo a my zabránili tomu, aby se ta nehoda nestala. A opravdu se nám to podařilo. Lépe řečeno dokážeme cestovat časem. Je to velice mocná síla, ale to už jsem zmiňovala. S ní dokážeme ledacos, ale i ona má svou slabinu. Jako všechno, že? Má i uklidňující účinky, které chci použít na sobě. K tomu jsem potřebovala odříkat formulku díky, které tu sílu přivolám. Vím,  vypadá to jako bych byla v kostele a začala odříkávat modlitbu, ale tak to není. Možná vypadám i jako blázen. No, nic snad až to odříkám budu  aspoň na několik dnů klidná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carlie Carlie | Web | 13. listopadu 2010 v 18:49 | Reagovat

překrásné:) líbí se mi ty přestupy ze snu do reálu:)

2 twilight-lamia-luna twilight-lamia-luna | Web | 17. listopadu 2010 v 16:18 | Reagovat

bylo to pekne ,i ty prestupy takze dneska kritika nebude =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama