Zapadající slunce - 4. kapitola

5. září 2010 v 15:22 | BellaTS |  Zapadající slunce
Zapadající slunce 2
Máte tady už 4. kapitolu Zapadajícího slunce. Tahle kapitola se odehrává v Bellině noční můře. Víc Vám zatím neprozradím. Doufám, že se Vám bude líbit a budu ráda za každý komentář.


4. kapitola - Noční můra

Stála jsem ve tmě a jediným světlem byl měsíc nade mnou. Kolem mě byly stromy, které vedle sebe stály tak těsně, že jsem nemohla vidět dál než 5 metrů dopředu. Chodila jsem v kruhu a hledala cestu ven, když jsem zachytila vůni. Byla stejná jako tehdy v uličce. Otočila jsem se a už jsem věděla, co uvidím. Bylo to vždycky stejné, a pokaždé, když jsem to viděla, mě to naplňovalo stejnou panikou a zoufalstvím jako minule.

Pouhých pár metrů ode mě stál on.

Moje první reakce byla vždycky úleva a ohromující pocit bezpečí. Byl tady, tak teď bychom mohli být zase spolu. Ušla jsem jeden krok směrem k němu a natáhla za ním ruku. Ve chvíli, kdy se on natáhl pro mě, jsem za sebou uslyšela nějaký zvuk. Otočila jsem se, ale nic jsem neviděla.

Když jsem se otočila zpátky k němu, hořel. Zdálo se, že plameny vycházejí z jeho kůže a v jeho výrazu byla taková nesnesitelná bolest, že jsem začínala propadat zoufalství. Snažila jsem se na něj sáhnout a pohnout se směrem k němu, ale moje nohy byly přimrzlé k zemi. Volala jsem jeho jméno, prosila ho, aby přišel ke mně, ale on se ani nepohnul. Podívala jsem se kolem sebe a hledala něco k uhašení ohně, ale uvědomila si, že jsem byla zpátky u útesu v La Push, stojící na samém okraji. Obrátila jsem se, abych se na něj podívala, ale byl pryč.

Plížila se nade mnou nicota. Připomínala mi, že jsem ztratila všechno, za co stálo žít.

Najednou se silně zvedl vítr a začal vát směrem k útesu. Ušla jsem jeden nestabilní krok vpřed a podívala se přes okraj. Voda pode mnou byla černá, vlny se řítily proti skále s takovou silou, až se zdálo, že je chtějí rozbít na kusy.

Zavřela jsem oči. Věděla jsem, co teď přijde a to byl důvod, proč jsem se dosud nesnažila probudit.

"Bello" Jeho hlas byl stejně dokonalý jako vždy. Byla jsem ráda, že jsem ho nezapomněla, že jedna moje část si ještě dokázala přesně vybavit jeho perfektní hlas.

"Už jsi mě nechal čekat tak dlouho, proč se ke mně nechceš vrátit?" zašeptala jsem.

"Miluji tě a nikdy na tebe nezapomenu. Brzy budeme zase spolu, moje Bello." Jeho slova mě uklidnila a zhluboka jsem se nadechla.

"Brzy," opakovala jsem.

Se zavřenýma očima jsem udělala dva kroky vpřed, dokud jsem nestála na samém okraji útesu. Usmála jsem se, protože jsem věděla, co bude následovat.

Studené prsty náhle stiskly mé vlastní a mnou najednou začal protékat nádherný pocit elektřiny, což mě rozetřáslo. Pevně jsem ho držela za ruku, a pak jsem udělala ještě jeden krok vpřed, přímo do prázdna.

Někde v polovině pádu jsem si uvědomila, že moje ruka je prázdná. Byl pryč a já jsem sama padala do tmy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bella130 bella130 | Web | 5. září 2010 v 16:06 | Reagovat

Opět to byla úžasná kapitola.:)

2 Carlie Carlie | Web | 5. září 2010 v 16:46 | Reagovat

Díky, jinak je to pěkně napsané i máš super blog:)

3 Carlie Carlie | Web | 5. září 2010 v 19:04 | Reagovat

moc díky, že jsi se zapsala:)

4 twilight-lamia-luna twilight-lamia-luna | Web | 17. září 2010 v 19:21 | Reagovat

tahle se mi libila protoze byla dost dobre napsana , myslim si ze i kdyz byla kratsi byla zajimava =) jenom tak dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama