Zapadající slunce - 3. kapitola

4. září 2010 v 16:56 | BellaTS |  Zapadající slunce
Zapadající slunce
Přidávám 3. kapitolu Zapadajícího slunce. Týka se toho, co by se stalo, kdyby v Novém Měsíci Bella nestihla zachránit Edwarda. V téhle kapitole Bella přinutí Alici, aby ji vzala na místo Edwardovi smrti a tam se zhroutí. Snad se Vám bude líbit. Budu moc ráda, když napíšete komentář.



3. kapitola - Dutá

Odtáhla jsem Alicinu ruku pryč a snažila se vstát. Podlamovaly se mi kolena, ale z posledních sil jsem se přinutila stát rovně. Věděla jsem, co musím udělat, ale nejprve jsem se chtěla ujistit. Cítila jsem, že ta bolest mě zabije, ale musela jsem to vidět na vlastní oči.

"Vezmi mě tam," řekla jsem Alici klidným hlasem.

Podívala se na mě, se smutkem v jejích zlatých očích. "Bello, to bude k ničemu a opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad..."

"Musím tam jít, Alice, a ty můžeš jít se mnou nebo ne, to je mi jedno, ale chci to vidět na vlastní oči," přerušila jsem ji a vydala se cestou do temné uličky.

Neslyšela jsem ji vstát, ale najednou byla po mém boku a znovu mě držela za ruku. Jemně stiskla a začala mě vést ve tmě.

Nakonec jsme dospěly do slepé uličky. Nejdříve jsem si myslela, že mě vedla špatným směrem, ale zamířila k otvoru v zemi a sklonila se. Z otvoru stoupal nějaký kouř. Měl vůni, na kterou jsem nikdy předtím nenarazila, ale z nějakého důvodu se mi udělalo špatně.

"Jsi si jistá?" zeptala se Alice a váhavě si mě prohlížela.

Kývla jsem, ona se na mě naposledy podívala a skočila dolů do díry. Alicin pád se zdál tak dlouhý, až jsem si myslela, že to bude trvat věčně, ale pak jsem uslyšela tvrdou ránu. To mi na sebevědomí moc nepřidalo, ale posadila jsem se, dala nohy do otvoru v díře a připravovala se na skok a tvrdé přistání.

"Dobře, Bello, skoč!" Alicin hlas byl příliš vzdálený, příliš daleko. Zavřela jsem oči, a pak se vrhla dolů do díry. Padala jsem dlouho a čím blíže jsem byla, tím byl vzduch chladnější. Když jsem začala přemýšlet, že to nikdy neskončí, najednou jsem sebou žuchla do kamenného náručí Alice.

Opatrně mě posadila a ujistila, že jsem v pořádku než mě pustila. Pak se mi dlouhou chvíli dívala do očí, jako kdyby se chtěla přesvědčit, že se nezhroutím. Nevím, co viděla, ale asi ji to přesvědčilo natolik, abychom pokračovaly, protože mě chytila za ruku a v temném tunelu mě vedla vpřed.

Po několika minutách chůze, jsem mohla začít rozeznávat tvar čehosi na zemi, pár metrů přede mnou. Bylo to něco, co hořelo. Vůně, kterou jsem cítila předtím, tady byla silnější a já jsem pochopila, že to pocházelo z ohně.

Realita mě udeřila jako demoliční koule, přímo do mého žaludku. Cítila jsem se jako bych nemohla dýchat, protože jsem neměla plíce. Pomalu jsem se snažila vydechnout a chytila Alice za ruku, ochotná pro ni zůstat klidná. Moje nohy mě už nadále nemohly pohánět dopředu. Viděla jsem na zemi kus bílé látky, která byla v některých místech spálená, ale dokázala jsem rozeznat, že kdysi bývala košilí.

Dlouhou dobu jsem tam jen tak stála. Nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem mluvit ani myslet, alespoň ne na nic jiného než na bolest. Přišel plíživý pocit pochopení. Nemyslela jsem si, že bych si vůbec někdy dokázala představit, i když mě tam všechny ty měsíce nechal samotnou, že bych ho už nikdy neviděla. Alespoň jsem věděla, že někde existuje.

V hloubi duše mě nikdy neopustila naděje, že se za mnou jednoho dne vrátí.

Cítila jsem se prázdná jako bych byla dutá. Můj smysl života byl pryč.

"Přišla jsem právě včas, abych je viděla odcházet od ohně. Toto je místo, kde jsem našla dopis."

Alicin hlas mě vylekal, byla jsem tak ztracena v prázdnotě, která mě zevnitř spalovala, až jsem zapomněla, že byla stále se mnou. Jen jsem přikývla a odvrátila oči pryč od plamenů, které přede mnou pomalu dohasínaly.

Něco začalo tvrdě tisknout na mou hruď jako by ze mě chtělo pomalu vytlačit všechen zbývající vzduch. Můj zrak se začal rozmazávat, a pak se mi podlomila kolena. Poslední věc, na kterou jsem si vzpomínala, byla Alice zvedající mě těsně předtím, než jsem spadla na zem.

Pak bylo všechno černé, já byla ztracena ve tmě a nic mě už nadále nedrželo na zemi...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bella130 bella130 | Web | 4. září 2010 v 18:10 | Reagovat

Krásná kapitola. Opět jsem se u toho skoro rozbrečela. Dokonale si to napsala. Nemám slov. Klobouk dolů. Nemůžu se dočkat další kapitolky.

2 twilight-lamia-luna SB♥ twilight-lamia-luna SB♥ | Web | 7. září 2010 v 6:55 | Reagovat

Tak tohle byla snad nejlespi kapitola , uzasne , jentak dál pokracuj =0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama