Nic není takové, jak se zdá... - 1. část

2. září 2010 v 17:39 | bella130 |  Nic není takové, jak se zdá... ( jednorázovka)
Nic není takové, jak se zdá...
Tato jednorázová povídka je o utrpení jedné duše, která hledá novou naději a  ztracený život. Usměje se na tuto ubouhou duši štěstí? 

Tato jednorázová povídka mě napadla díky této písničky -  Tears Of An Angel. Já osobně netvrdím, že by se někomu tato povídka měla líbit. Je taková vcelku smutná a depresivní. Byla bych ráda, kdybyste mi zanechali komentář z vašim názorem - kladným nebo záporným to je mi jedno. Kritiku spíš, ale očekávám. Předem vám děkuji, vaše bella130
1. část
Ztratila jsem tělo, ztratila jsem všechno. Už několik let žiji sama, jako duch. Jsem jen obyčejná duše bez těla. Už nikdy, nebudu tím, kým jsem bývala dříve. Stále bloudím a bloudím, hledám naději, hledám život, ale nenalézám, ani jedno. Kde se vše vytratilo? Kde se vytratil můj minulý život? Proč nemůžu žít?
Můj minulý život byl tak skvělý, nic mi nechybělo. Byla jsem naprosto šťastná, až do doby, kdy se to stalo, a můj dosavadní  život  se změnil, zhroutil se mi a navždy skončil. Byla jsem jiná, než ostatní. Odlišovala jsem se od nich v tolika věcech. Byla jsem vnímavá, tichá dívka jménem Isabela Swanová.
Začalo jednoho krásného dne pršet. Bylo to ve Forks, jako každý jiný deštivý den, ale každým dnem se déšť stupňoval a v korytech řek se začala zvedat voda. Jeden osudný den, nás ta voda zaplavila. Záchranáři, hasiči, policisté, dokonce  i armáda dělala vše proto, aby nás zachránili. Ale jejich snaha pomoci nám byla zbytečná. Lidé umírali a snažili se před vodou utéct. Před vodou neutečeš, kdežto před ohněm ano. Na tyto slova si pamatuji do dnes. Já byla mezi lidmi, které záchranáři nestihli zachránit a dostat je před záplavou včas pryč.
Můj otec jako zázrakem přežil, protože se lidem snažil také pomáhat. Jak se, ale dozvěděl o tom, že jsem zemřela, zhroutil se. Každý den, až do dneška, se utápěl ve smutku a depresích, nevycházel ven z baráku a s nikým se nehodlá bavit. Bylo mi ho, tak neskonale líto. Chtěla jsem k němu přijít a obejmout to a říct mu - "Jsem tady tati a vždy pro tebe budu." Ale to se bohužel nikdy nestane. Každý den ho ale chodím do našeho domu navštěvovat. A moje máma? Ta zemřela při autonehodě, když mi byl jeden rok. Táta si mě vzal do péče a staral se o mě. Mámu jsem na fotce viděla bohužel jen jednou.
Všechno už je ale minulostí. Dnes jsem bloudila opět v lesích okolo Forks. Chodívám zde vcelku často. Bloudila jsem a bloudila, až jsem najednou narazila na podivně krásného vlka v barvě čistě bílého sněhu. Byl zraněný, chudáček malý. Nevěděla jsem, jak mu pomoct. Umíral, tím jsem si byla bohužel jistá. Nevím, kdo mu to udělal, ani proč. A je mi to vcelku jedno, byly to ukrutné stvůry a nic jiného. Kdybych jenom věděla, co byly zač, potrestala bych je za to, a to pořádně, ale spíše by si zasloužili zemřít. Sedla jsem si  k němu a začala ho hladit po srsti a utišovat ho. Vím, že mě neslyšel ani necítil, ale nemohla jsem ho tu jen tak nechat. Napadla mě jenom jedna možnost, a to ta, že si do jeho vlčího těla vlezu. Jak jsem řekla, tak jsem také učinila. Sotva jsem tam vlezla, pocítila jsem úlevu. Postavila jsem se na všechny čtyři nohy a protáhla si svaly. Měla jsem své nové tělo, které mě bez námitek přijalo. Sice to nebylo to, co jsem očekávala, ale přesto všechno jsem ráda, že můžu začít žit nový život, a to život vlka. Zvláštní ale bylo, že jsem si nemohla vzpomenout, kdo jsem a jak se jmenuji. Zapomněla jsem na svůj minulý život a na všechno, co se ho týkalo. Vnitřní hlas mi ale říkal, že se jmenuji Leah.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama