Dva klany odlišných upírů - 3. kapitola

4. září 2010 v 17:04 | bella130 |  Dva klany odlišných upírů
Dva klany odlišných upírů
Další dílek Dva klany odlišných upírů je tady...

3. kapitola

(Pohled Damona)

Už mě nebavilo, hrát si na hodného chlapečka. Stačilo mi, že jsem se musel přetvařovat před vlastními sestřenkami. A ta jejich krev byla tak lákavá. Ještě štěstí, že se před nimi dokážu udržet, i když bych tak moc rád odolal.  Já jsem totiž necelý rok upír. Šel jsem zrovna z jednoho baru, když v tom najednou se před mnou objevila jedna pohledná upírka. Mluvila na mě svým přeslazeným hlasem. Byl jsem z ní tak mimo, že jsem si ani neuvědomil, co to tady se mnou provádí. No a pak se to stalo, a je ze mě to, co je -  krvežíznivé monstrum.  Elena a Bella si všimly, že jsem se nějak změnil, ale já si vymyslel skvělou výmluvu. Budu se jít muset nasytit a sehnat si svačinku. Nejlepší je vysát ty podprůměrné, které nikdo nepůjde hledat.  Už teď se mi sbíhají sliny.

(Pohled Edwarda)

Jak jsem tak běžel a unikal myšlenkám jiných lidí, podařilo se mi do někoho vrazit.  A všiml jsem si, že tomu dotyčnému spadly učebnice na zem. Podíval jsem se na toho, koho se mi to podařilo srazit, a nestačil se divit. Doslova se mi zatajil dech.
"Jé, omlouvám se, nevšiml jsem si tě." Přede mnou stála dívka s tmavě hnědýma očima, tmavě hnědými vlasy a krásným úsměvem na tváři.  Zvedl jsem se ze země a pomohl jsem té dívce s učebnicemi.
"To je v pořádku. To se někdy stává." Kouzelně se na mě usmála a já na ni zíral s otevřenou pusou dokořán.  Učebnice si ode mě vzala a chystala se k odchodu. Mně to nedalo a musel se zeptat na její jméno.
"A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se jí.
"Elena Swanová a ty?" odpověděla mi.
"Edward Cullen, těší mě." Napřáhl jsem k ní ruku a potřásl jsem s ní. Mým tělem najednou projel nával elektřiny.
"Ráda tě poznávám," řekla mile.
"Nejsi tady náhodou nová?" zvědavost mi nedala a já jí musel položit další otázku.
"Jsem tu nová i se svou sestrou," odpověděla okamžitě. Takže už konečně vím, o kom se tu celý den ti studenti bavili.
"Aha, no tak já budu muset jít. Rád jsem tě poznal, zatím ahoj." Naposledy jsem se na ni usmál a než stačila jakkoliv zareagovat, byl jsem fuč.
(Pohled Eleny)

Ten Edward byl opravdu zvláštní.  To, že do mě narazil, jsem neřešila a nebylo to pro mě podstatné, ale jak se mi přestavoval a stiskl mi ruku, projel mnou nával elektřiny. A měl ji ledovou stejně jako Damon, což bylo divné. Předtím jsem to nezaregistrovala a připadalo mi to naprosto normální. A to jeho chování ke konci mi nesedlo. Těžko říct, co ho způsobilo nebo se ho dotklo. Ráda bych se mu omluvila, ale problém byl v tom, že nevím, co jsem řekla špatně.
(Pohled Belly)

Byla jsem teď sama bez své sestry. Měla jsem zrovna hodinu fyziky. Zasedla jsem do něčí lavice. Vytáhla jsem si učebnici a začala v ní listovat. Někoho jsem po chvilce zaslechla, jak dosedl na židli. Nevnímala jsem ho a listovala si v učebnici dál. Když v tom najednou, ten dotyčný na mě promluvil.
"Ahoj, já jsem Bonnie a ty?" Konečně jsem byla schopna se na tu dotyčnou osobu podívat.
"Ahoj, já jsem Isabella Swanová, ale říkej mi Bello," usmála jsem se na ni. Nebyla jsem zvyklá na to, aby se mnou někdo navazoval kontakt, natož se mnou mluvil. A ona si taky zřejmě všimla, že nejsem kdovíjaký řečník. Byla to černoška, měla tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči a plné rty. A jméno Bonnie bylo fakt hezké. Na sobě měla světle modré triko, rifle a tenisky.
"Ráda tě poznávám, Bello. Ty si tady ta nová, že?" Úsměv mi oplatila nedalo jí to a mluvila se mnou dál.
"Ano, nová společně se svou sestrou Elenou." Na to, že jsem ji znala jenom chvilku, byla velmi příjemná a dobře se s ní povídalo.
"Aha, tak to jo," odpověděla mi a začala se věnovat učivu, protože zrovna zazvonilo a do třídy vešel pan učitel fyziky. Do konce hodiny jsme spolu už ani jednou nepromluvily.
(Pohled Stefana)

Narazil jsem na Edwarda a společně s ním jsem šel na oběd. Celou cestu se mnou nepromluvil, což u něho nebývalo zvykem, ale nechal jsem ho raději být. Během oběda se ho zeptám na to, co se mu stalo. Vešli jsme do jídelny a Edwardovy zčernaly oči a to v tuto chvíli nebylo vůbec dobré. Svýma očima propaloval stůl, u kterého seděly ty dvě nové holky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BellaTS BellaTS | Web | 4. září 2010 v 18:56 | Reagovat

Úžasná kapitolka, už se moc těším na pokráčko! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama