Complicated - 1. kapitola

30. září 2010 v 15:31 | BellaTS |  Complicated
Complicated
Konečně sem přidávám 1. kapitolu Complicated. Odehrává se o 16 let později a více tam poznáme Katherine. Snad se Vám bude líbit. Taky Vám moc děkuju za komentáře u prologu a opět budu ráda za každý komentář i k této kapitole.


Complicated - 1. kapitola

O 16 let později

Mladá dívka u okna vyhlížela ven a pozorovala krajinu. Opět byla okouzlena tou krásou, kterou vytvořila matka příroda sama, bez zásahu lidských rukou. Měla pocit, že se toho nikdy nenabaží a přála si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

"Slečno Katarino, neměla byste tady být. Za chvíli přijede váš otec, běžte se nastrojit!" vyrušila ji postarší hospodyně.

Otec. Jen přitom pomyšlení na něj se dívka ušklíbla. Ten ji určitě bude očekávat s otevřenou náručí. Odjakživa pro něj byla ta špatná. Zlá. Nenáviděná. Zodpovědná za smrt své matky, kterou ona sama nikdy nepoznala.

Bylo jí řečeno, že zemřela při porodu. Nic víc se nedozvěděla. Samozřejmě, občas slýchala různé historky od služebnictva, ale kdyby měla věřit všemu, co se kde šustne…

Zkrátka, například podle kuchařky byl její otec ďábel, brat čaroděj, a každý nový člověk, který přišel do vesnice buď upír nebo vlkodlak.

Jasně, žila v době, kde upalování čarodějnic nebylo nikterak výjimečnou záležitostí, ale tohle…

Ne nadarmo se povídalo, že stará Melanie je už dočista padlá na hlavu. Přesto všechno však byla kuchařka její jedinou opravdovou přítelkyní. S nikým jiným se nemohla bavit tak důvěrně. Jedině ona ji znala odmalička a stejně tak i jejího otce. Alespoň ona znala jeho pravou povahu. Nikdy se doopravdy nevzpamatoval se smrti své ženy.

"Slečno Katarino, kolikrát vás budu muset ještě volat? Nahoře už na vás čeká Mel," zakřičela služka znovu.

Jaké štěstí, že tam na ni čeká jen Melanie, pomyslela si dívka. Měla pocit, že dnešní den by Jane už nezvládla.

"Katarino Petrova!" Tohle byl poslední signál, že staré hospodyni už dochází trpělivost, a tak raději odešla do svého pokoje, než aby navíc slýchala od otce ještě stížnosti na svou neposlušnost.

"Katarino, no konečně! Už jsem si myslela, že se tě pro dnešek nedočkám!" pozdravila ji stará kuchařka radostně.

"Vím, že jsi asi dnes očekávala spíše Jane, ale bohužel náhle onemocněla. I když, jak vidím, tohle tě asi vůbec nemrzí, viď?" dodala škádlivým tónem při pohledu na dívčinu tvář.

"Opět jsi uhádla. Máš mě dokonale přečtenou. Ale teď bychom asi měli začít s účesem a šaty než se vrátí otec," odvětila jí Katarina.

"Nuže, ano. Však už bylo načase, aby se pán vrátil. Všechny ty jeho obchodní záležitosti…" zakroutila kuchařka hlavou.

"Dobře mu tak. Nechci ho vídat víckrát než je nezbytně nutné."

"Ale slečno, takto byste o svém otci mluvit neměla," pokárala ji Melanie naoko rozzlobeně.

"Jistě, měla by jsi běžet, aby jsi mu na mě mohla požalovat," ušklíbla se Katarina.

"Ano, to bych měla. Tak se raději chovej slušně než si to rozmyslím," povzdechla si kuchařka a začala s výběrem šatů.

"Co tyhle? Mají opravdu nádherné zdobení." Ukázala jí nádherné modré korzetové šaty.

"Až moc, řekla bych. Nechci nic přeplácaného. Není to královský ples," odpověděla jí Katarina.

"Máš pravdu, to není, ale přesto by si na sebe měla vzít něco působivého," usmála se na ni Melanie a společně se začali probírat doslova hromadami šatů než byla Katarina konečně spokojená. Vybrala si obyčejné žluté šaty protkané malými ozdobami v podobě slunečnic. Byly jednoduché, ale jí slušelo snad všechno. Kuchařka se sice stále oháněla s těmi modrými, ale nakonec to přece jen vzdala. Katarina byla velmi tvrdohlavá, takže jakmile si něco umanula, bylo téměř nemožné jí vzdorovat.

Poté jí kuchařka upravila účes a šperky. Když skončily s přípravami, obě dvě se společně vydaly dolů po schodech do slavnostního pokoje, kam ale mohla vstoupit jen Katarina sama. Melanie tam nanejvýš mohla jít večer poklidit.

Katarina usedla na židli, s povzdechem začala vyhlížet kočár a jako už tolikrát, opět zatoužila po tom, aby nikdy nedorazil. Nebyla sobecká, jen měla ráda svůj klid a svobodu. Svoboda. To slovo v ní vyvolávalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu ji milovala. Odjakživa milovala, když ji chůva nechala na pokoji a ona si mohla dělat, co chtěla.

Ještě nechtěla o ty drahocenné chvíle přijít. Ne teď. Bylo příliš brzo.

Netoužila po vdávání. Nebyla jako ostatní dívky z vesnice v jejím věku, které na nic jiného nemyslely. Jenže tohle bohužel nemohla Katarina nijak ovlivnit. Bylo jí šestnáct a vdát se byla její povinnost. A možná i poslední šance, jak potěšit svého otce a dokázat mu, že není jen na obtíž.

Vdát se za bohatého muže a přinést tím rodině trochu peněz. Už teď nesnášela je po myšlení na svatbu. Svatba. Přitom slově se otřásala tak, až se na ni služka podívala, jestli je v pořádku.

Ale ona chtěla procestovat svět, poznat všechno neznámé, vzdělávat se a pracovat tak pilně jako každý muž. Nechtěla sedět doma, vařit, poklízet, starat se o děti a být naprosto závislá na svém muži.

Jenže teď nad tím musela přestat přemýšlet a připravit se na setkání s otcem, protože z dálky zaslechla kočár.
Poznámka: Jedná se o 17. století, takže se prosím nedivte trošku jinému slovníku a způsobu řeči. Taky v té době se dívky normálně vdávali v patnácti, takže se nedivte, že Katherine byla už v 16 dospělá žena. A ještě jednou bych vás chtěla upozornit, že Katarina je vlastně Katherine, protože se při příchodu do Ameriky přejmovala. Předem Vám moc děkuju za komentáře, cením si jich. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janka Janka | 12. dubna 2014 v 21:03 | Reagovat

Nezlob se na mě, ale musíš na sobě ještě pracovat.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama