Půlnoční jednorožec - 15. kapitola

16. srpna 2010 v 22:04 | bella130 |  Půlnoční jednorožec
Půlnoční jednorožec 1
Přidávám už 15. kapitolu Půlnočního jednorožce.  Alice měla vizi o tom, že Volturiovi nakonec na tu návštěvu nepříjdou. Ostatním Cullenovým to jde vzkázat. Taky zjistí, že za necelý týden jsou Vánoce. Bella se mezitím už necelý den toulá v lese. Někoho tam potká. Koho? To se nechte překvapit. Jinak přeji příjemné čtení vaše bella130

15. kapitola

(Pohled Alice)

Před chvilkou jsem měla vizi o tom, že Volturiovi nakonec na tu návštěvu nepřijdou. Co se to, ale tady do háje děje? Že by si to nakonec rozmysleli? Jestli, ano tak je to jenom dobře. Musela jsem tu novinu, okamžitě říct ostatním.

"Edwarde, potřebuji nutně s tebou mluvit," zakřičela jsem na svého bratra.
"Co potřebuješ, Alice?" zeptal se mě trochu nabručeně.
"Volturiovi nakonec nepřijdou," radostně jsem zavýskla a nechala Edwardovy přehrát vizi v mojí hlavě.
"To je neskutečné. Že by si to rozmysleli tak rychle? Ale proč?" pousmál se na mě a hluboce nad tím přemýšlel.
"To je to, co právě nevím, Edwarde," řekla jsem lehce sklíčeně.
"Ale i tak je to velmi dobrá zpráva. Akorát jsme se zbytečně připravovali. Ale to nevadí. Měli bychom tu novinu jít vyřídit ostatním," řekl a chystal se k odchodu.
"Edwarde, počkej ještě chvilku," zastavila jsem ho v půlce cesty.
"Co ještě mám vědět, Alice?" otočil se ke mně a vyčkával.
"Za týden začne sněžit a navíc začnou Vánoce, Edwarde. A ty moc dobře víš, stejně jako já, co to znamená," řekla jsem mu zvesela.
"Cože, tak brzy? Musíme se na to připravit," podíval se na mě překvapeně a  společně s ním jsem šla dolů za ostatními.
"Všichni nástup, musíme vám něco důležitého sdělit," zavolal na všechny Edward.  Během minuty seděli všichni na gauči a trpělivě vyčkávali, co jim chceme sdělit. Já spustila.
"Já měla vizi o tom, že Volturiovi nakonec na návštěvu nepřijdou. Zřejmě si to rozmysleli. A druhá věc - za necelý týden začne sněžit a budou Vánoce," zavýskla jsem opět zvesela. Všichni koukali na mě stejně překvapeně, jako před chvilkou Edward. Asi to bylo na ně trošičku moc rychlé.  Já se už předem těšila na zdobení a na nakupování vánočních dárků. Edward na mě hodil zoufalý pohled. Já se na něho nevinně podívala. Jako první se dostal k řeči Emmett.
"To jako fakt?" vylezlo z něj to jediné a nahlas se radostně zasmál. Já mu to neměla za zlé.
"To jsou velmi dobré zprávy, Alice," pousmál se na mě Carlisle.
"Já vím," odpověděla jsem zvesela.
"Zaráží mě, ale že couvli tak rychle," řekl zamyšleně Jasper.
"To je pravda. Zajímalo by mě, co je k tomu vedlo," přidala se Rosalie.
"To je dobrá otázka. Alice?" zeptal se mě po chvilce Carlisle.
"Ano?" zeptala jsem se.
"Nevíš, teď, co dělají aktuálně Volturiovi?" zeptal se.
"Netuším," odpověděla jsem popravdě, protože kromě těch dnešních dvou vizí jsem neměla žádnou, což bylo dobře.
"To nevadí, Alice. Ale stejně je to zarážející," řekl zamyšleně Edward.
"To je. A co bude jinak s těmi Vánoci? A kdy se vůbec vrátí Bella? Docela hodně se o ni bojím. Už dávno tu měla být." Esme odkývala a přešla k tématu - Vánoce a smutně se zeptala na Bellu.
"Už je to den, co se nevrací a my zatím nic nepodnikli. To bude dobré, Esme, ona se sem vrátí.  A ohledně Vánoc se ještě domluvíme," povzdychl si Carlisle, chlácholivým hlasem se snažil utišit Esme a na každého z nás se podíval.
"Ach, Bella. Snad se jí nic nestalo," řekla jsem smutně.

(Pohled Belly)

Po lese jsem, v podobě jednorožce, běhala necelý jeden den. Cullenovi si už určitě dělají o mě starosti. Ale mě se nechtělo vracet. Stále jsem se musela upínat k těm Volturiovým a taky proč jsem se nepřeměnila zpátky z jednorožce v člověka, a taky proč se poslední dobou měním, tak často v jednorožce. Z mých myšlenek mě vyrušily podivné zvuky. Kdo by to tak mohl být? Že by mě šel hledat někdo z Cullenů? Zastavila jsem a zbystřila svůj sluch. Šustění se stále, ale stále, ozývalo stejně. Rozhodla jsem se tedy ohlednout kolem, abych to zjistila. Ohlédla jsem se napřed na jednu stranu nic. Otočím se na druhou taky nic. Otočím se dozadu a tam něco. To něco vypadalo úplně stejně jako já. Celá jsem ztuhla a nemohla uvěřit tomu, co vidím před sebou. Bylo to sehnuté a pilo to vodu. Nezdá se mi to jenom? A pokud ne, co to má k sakru znamenat? Že by existovalo víc jednorožců, na světě? Ale to přece není možné.  Nebo ano? Ten jednorožec se najednou na mě podíval a koukal na mě stejně vyjeveně, jako já na něho. Couvala jsem pomalu dozadu a chystala se k útěku. On stál stále na místě a jen stále na mě zíral. Najednou se mu zatřpytil roh, napřímil se a chystal se na mě zaútočit. Já stále couvala a nedokázala z něho spustit zrak. Já s ním bojovat rozhodně nechtěla. Otočila jsem se a začala jsem utíkat, co mi jen síly stačily. On běžel za mnou. Snažila jsem se zrychlit, jenže on byl rychlejší, než já. To bude můj konec. Nebude, budu se bránit. Zastavila jsem a otočila se zpátky k němu. On jen překvapeně zíral. A čekal na to, co udělám. Rozsvítila jsem svůj roh, nakrčila se a byla připravena vrhnout se na něho. Očividně to nečekal.  Teď na mě překvapeně koukal on.  Začal couvat, což jsem nečekala. Že by se mě najednou začal bát? Ale proč? Před chvilkou se mě snažil chytit. Najednou se začal přede mnou měnit v člověka. To už bylo opravdu na mě moc. Opět jsem ztuhla a nevěřícně koukala na tu změnu. Spadl na zem a nestačila se divit. Byl to muž asi kolem 30 let. Byl vysoký a podobný mi. Jeho čokoládově hnědé oči na mě zděšeně, ale zároveň fascinovaně, koukaly. Počkat, řekla jsem podobný mně? To není možné, jak můžu být na něho podobná? Nemohla jsem tomu uvěřit. Začala jsem se třást a to značilo, že se také měním z jednorožce v člověka. Chtěla jsem utéct, ale nohy mi to nedovolovaly.  Začala jsem se měnit.  To nebylo moc dobré. Proměna skončila a dopadla jsem na zadek.  Ten chlap na mě koukal s pusou dokořán.

"Ty, ty taky?" zmohl se na jediné a já se nestačila divit. Ukazoval na mě nevěřícně prstem. Nevěděla jsem, co mu mám na to říct.
"Jo, já taky. Co si zač a co tu pohledáváš?" zvědavost mi nedala a já se toho cizince musela zeptat.
"Já se tu šel pouze schovat a napít se vody," podíval se na mě a roztřeseným hlasem odpověděl.
"Aha," Zněla moje chabá odpověď.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klapulinka tvéé Affs♥ Klapulinka tvéé Affs♥ | Web | 20. srpna 2010 v 15:39 | Reagovat

ahoj, jsem zpátky =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama