No big deal - 1. Kapitola

8. března 2010 v 19:16 | bella130 |  No big deal

Takže, první kapitolka mojí nové povídky. Celý příběh je o tom, že Edward se s Bellou nesetkal až ve Forks, ale znal ji odmalička. Když Belle bylo sedmnáct rozhodl se s ní setkat. Jenže, bude o něj mít Bella vůbec zájem? A jak se bude dál vyvíjet jejich vztah? Budu ráda za každý komentář.



Šla jsem spát brzy. Byla jsem vyčerpaná a unavená zároveň. Ani není divu, když jsme s Renné a Philem jezdili na kolech skoro celý den. Neměla jsem náladu se převlékat. Na nic jsem nečekala a plácla sebou do postele a hned usnula. Ocitla jsem se na louce. Byla krásná a všechno kolem to vonělo kytičkami. Roztahoval se tu také temný les. Zpívali tu ptáčci kteří tvořily svými hlásky krásné melodie. Jemný vánek, který kroužil všude kolem mě hladil po tváři. Lítali tu i motýlci a v trávě jsem slyšela pochodovat broučky. Všechno vypadalo úchvatně. Cítila jsem se jako v ráji. Sedla jsem si do orosené trávy zavřela oči a zaposlouchala jsem se do různých zvuků kolem sebe. Vdechovala jsem i tu nádhernou vůni květin. V dálce jsem najednou uslyšela jiný zvuk, který se odlišoval od všech ostatních. Slyšela jsem něčí kroky, které se ladně, ale pomalu blížili k okraji lesa.
Otevřela jsem oči a podívala se směrem kterým ty kroky ke mně doléhaly.
Všimla jsem si, že se někdo za stromy schovává. Ten někdo mě zřejmě pozoroval. Udělal pár kroků do boku a díky tomu jsem zřetelně viděla jak vypadá. Měl bledou kůži, která se mu třpytila na slunci. Jeho bronzové vlasy splývali s jeho karamelovými oči. Na sobě měl černé triko a rifle. Byl úchvatný a vypadal jako bůh. Najednou šel směrem ke mně a sedl si vedle mě do trávy.
Podíval se mi do očí, usmál se a řekl: ,,Ahoj, jmenuji se Edward Cullen a ty? "
,,Ehm… no já jsem Bella."
,,Ty si mě asi nepamatuješ co? Ne to určitě ne. A taky jak by sis mě mohla pamatovat, když mě vůbec neznáš? To já si tě pamatuji dokonale. Znám tě totiž už odmalička".
Odmalička? Ale, to přece není možné. Jak mě může znát? A když mě tedy tak dobře zná, tak jak to, že já si ho nepamatuji? A proč vůbec za mnou přišel? Proč mi tohle všechno říká? K čemu mi to bude? A proč přišel až teď? Proč se mi nepředstavil dříve? Ty otázky mi běžely hlavou jako o závod. A já nevěděla na jakou otázku se ho mám zeptat dřív. Začnu s tou nejzákladnější.
,,Odkud mě znáš? ", zeptala jsem se ho.
,,To je na dlouhé vyprávění Bello."
,,Ale, já to chci vědět."
,,Tak tedy dobrá. Když na tom trváš. Jednoho krásného dne jsem se rozhodl projít do parku, abych si pročistil hlavu od všech starostí. Jak jsem se tak procházel uslyšel jsem najednou
z dálky pláč dítěte Nevím co to do mě vjelo ale měl jsem nutkání jít za tím plačícím dítětem. Sotva sem tam přišel uviděl jsem tam malou dívenku, které seděla na trávníčku a vzlykala. Žvatlala co si o tom, že ztratila maminku. Překvapila mě a z ničeho nic jsem jí začal obdivovat. Nevím proč tomu tak bylo. Šel jsem opatrně za ní a zeptal se jí copak se jí stalo. Řekla mi jenom tohle: Štlatila sem mamiku.
Jestli chceš pomůžu ti ji najít. Co tomu říkáš? Jjá zikam anjo.Na svůj věk byla velmi chytrá.Sice šišlala,ale vypadala roztomile.Oči jí zajiskřili štěstím.Půjdeme jí tedy hledat? Anjo. Vzal jsem si jí do náruče a vydal se jí hledat.Nejblbější, ale na tom bylo, že jsem vůbec nevěděl jak její matka vypadá a kde jí mám vlastně hledat. Rozhodl jsem se tedy, že projdu celý park a budu se dívat na někoho kdo bude vypadat, že ztratil svoje dítě. Měl jsem štěstí. Asi v polovině cesty jsem viděl sedět na lavičce paní, která byla celá sklíčená a volala jméno: Bello kde jsi? Na nic jsem nečekal a šel rychle za ní. Posadil jsem děvčátko na lavičku. Na nic jsem nečekal a zmizel jsem stejně rychle jako jsem přišel. Schoval jsem se za nejbližší strom a pozoroval je, jak se štěstím bez sebe objímali a jak maminka poučuje svoji dcerunku.Ta holčička vypadala tak roztomile, že bych se na ni dokázal dívat celý den. Měl jsem štěstí, že si mě ta paní nevšimla.
A nepřišla a nebádala nad tím kdo jí našel a proč náhle zmizel. Chystali se k odchodu, když mě najednou něco napadlo. Budu je sledovat. Řekl jsem si v duchu. Jak jsem to řekl tak jsem to taky udělal. Sledoval jsem je až k nim domů. Cestu k ní domů jsem si zapamatoval lehce. Chtěl jsem počkat na večer až bude spát a jít se na ní podívat. Bylo přesně osm hodin večer, když jsem se chystal jít podívat na malou spící Bellinku. Vyšplhal jsem po balkoně do jejího pokoje. Její pokoj byl prostorný. Zdi byly vymalovány světle modrou barvou. V pravém rohu pokoje se rozkládaly dvě velikánské skříně a u zdi byl malý stoleček s židličkou.V levém rohu pokoje byl hrací koutek. Koberec na kterém jsem stál byl bílý. A uprostřed pokoje stála postýlka a v ní ležel anděl. Vypadala tak sladce, když spinkala. Kůži měla bledší než přes den. Dokázal bych se na ní koukat takhle klidně celý den. Mumlala cosi ze spaní, ale já ji nerozuměl ani slovo. Začalo svítat, když jsem se chystal k odchodu. Nechtělo se mi jít, ale věděl jsem, že kdyby se probudila a všimla si mě, byl by to můj konec. A já si tak přál aby mně ta malá znala a věděla o mě všechno. Mohl bych jí držet v náručí a nebát se přitom, že jí ublížím. Být s ní každičkou sekundu mého dne. A to nejhlavnější chránit ji a být ji nablízku kdyby ji hrozilo nebezpečí. Vím,že by to nešlo. Ale, udělám pro ni cokoliv i kdybych měl jít na druhý konec světa. Každý večer jsem se chodil na ní dívat jak roste a mění se mi před očima. Byla čím dál krásnější. Jednoho dne jsem se, ale rozhodl, že se jí představím osobně a řeknu jí všechno o mě a o tom, že jsem se chodíval dívat na ní každý den a jak moc pro mě znamená. Vím, že mě Bella nezná a bude to pro ní ze začátku těžko pochopitelné, ale musím jí to říct. Nedokázal bych se už jen tak na ní dívat a přitom vědět, že mě vůbec nezná. Musel jsem to takhle udělat, aby se mi konečně ulevilo. Nevím jestli to je správné rozhodnutí setkat se s ní, říct jí tohle všechno, ale zkusit to prostě musím. Ať už to dopadne jakkoliv. "
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 =tvé SB=Klapulinka♥♥ =tvé SB=Klapulinka♥♥ | Web | 8. března 2010 v 19:55 | Reagovat

no krása=)) povedla se...jo a mimochodem máš u mě diplomek za spřátelení=)))

2 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 9. března 2010 v 16:02 | Reagovat

Wow, no to je super, snad s nim nevymete chodník :-)

3 kikinka kikinka | 13. března 2010 v 18:15 | Reagovat

fantastcké....kedy bude pokračovanie? :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama