New moon - Pohled Alice 2. Kapitola

24. března 2010 v 16:59 | BellaTS |  New moon - Pohled Alice 1. a 2. Kapitola
Alice 3

Jak jsem slíbila, tak také plním. Máte tady přeloženou další kapitolku Nového měsíce z pohledu Alice. Snad se bude líbit.










Bellu jsem opět viděla na obědě, ale naštěstí už neprotestovala, nejspíš věděla, že svými argumenty mě nemůže přesvědčit. Možná, ale už konečně pochopila, že na tom mít narozeniny není nic špatného, ale těžko říct. Kdybych já byla Bella, tak bych se na své narozeniny a oslavu, těšila víc než na cokoliv jiného. Dala bych za to cokoliv, jen abych je někdy opět mohla prožít.
Odjela jsem s Edwardovým Volvem domů, takže Bella nemohla protestovat kvůli tomu, že Edward pojede s ní. Slyšela jsem je na parkovišti odjet, jen pár minut po tom co jsem odešla. Velmi dobře naladěná jsem odjela do Seattlu. Nakoupila jsem všechno, co budu na dnešní večer potřebovat, nakonec toho bylo tolik, že jsem měla co dělat, aby se mi to vlezlo do kufru. Byl jsem asi na začátku cesty, když se mi najednou rozostřily oči a viděla jsem věci, které ve skutečnosti neexistovaly a tvář mi potemněla. Vidění. Viděla jsem džíp, který jsem moc dobře znala, jet velmi rychle po dálnici. Pokud budou nadále řídit tak jako teď, měli by být ve Forks za pár minut.
Byly to Emmett a Rosalie.
Široce jsem se usmála a nastartovala motor. Em s Rosalii odjeli do Afriky před několika měsíci na další líbánky a nikdo z nás si nebyl jistý kdy se vrátí. A teď byla Rose ochotná opustit safari, jen kvůli tomu, že Emmett chtěl být u Belliných narozenin. Usmála jsem se a rychle jsem jela zpátky do Forks. Cestou jsem to vzala okolo Bellina domu.
Z okna jsem viděla Edwarda a Bellu, jak spolu sedí na gauči v obývacím pokoji a sledují Romea a Julii. Bella byla zcela ponořená do filmu, ale Edward zvědavě vyhlédl z okna, hned, jakmile slyšel, že se jeho Volvo blíží. Emmett a Rosalie se vrátí, řekl jsem mu vzrušeně. Už jsem je viděla. Budou tu brzy. Nezapomeň, v sedm hodin! Edward se usmál a přikývl. Usmála jsem se zpátky a hnala se směrem k mému domu.
Všechny své nákupy jsem vyložila v obývacím pokoji: křišťálové mísy a talíře, oblečení, stříbrný balicí papír, dort a tucty desítek růžových růží. Začala jsem všechno chystat jak nejrychleji to šlo a při tom jsem sledovala Emmetta a Rosalii. Musím je pořádně přivítat...
I když jsem Rose milovala a ona byla jako moje sestra, nikdy jsem k ní neměla moc blízko, takže když odešla, moc tvrdě mě to nezasáhlo. Ale, stýskalo se mi po Emmettovi. On byl jediný, kdo si společně se mnou užíval svého života naplno. Edward byl také skvělý bratr, ale poslední dobou byl neustále jen s Bellou...
Moje vize se stala skutečností. Slyšela jsem jak džíp odbočil na příjezdové cestě . Hodila jsem na sebe šaty, upravila se a šla je přivítat. Když jsem k nim došla, pořád ještě brzdily. Jakmile se jim povedlo zastavit, Emmet a Rose z něho rychle vyskočily.
"Co tu děláte? Nevěděla jsem, že nás přijedete navštívit na Belliny narozeniny! Ale, jsem moc ráda, že jste přijeli." Řekla jsem vzrušeně. "
Nechtěla jsem," opáčila Rosalie a zírala při tom na svého manžela.
"Myslel jsem, že by nebylo na škodu udělat si malý výlet," zazubil se na mě Emmett. Byl stejně nadšený jako já. Rose obrátila oči v sloup.
"V Africe je znuděný," vysvětlila. "Chtěl tady dneska Bellu podpořit. Z nějakého neznámého důvodu."
"Ano Rose, to jsem chtěl," odpověděl jí Emmettt rozčíleně.
Zasyčela. "Já jsem sem jet nechtěla,". A rychle odkráčela do domu
"Tak kdepak máme Bellu?" zeptal se Emmett. "Snad jsme si nenechali ujít párty?"
"Bude tu později," řekla jsem mu. "Můžeš mi pomoct dodělat výzdobu?"
"Jasně," pokrčil rameny. Pomohl mi dát zbytek růží do křišťálových mís.
"To je stereo do Bellina náklaďáčku," řekla jsem mu, přičemž jsem ho vyndala z krabice.
"To, co teď potřebuju udělat, je nainstalovat ho tam, jakmile se dostane sem, aby ho nemohla vrátit." Kývl a začal listovat návodem.
Za další hodinu, nebo tak, jsem slyšela křupání štěrku z Bellina náklaďáčku.
"Je to tady," řekla jsem vzrušeně Emmettovi. Doteď si hrál s rádiem, ale teď ho rychle zastrčil pod židli .
"Všichni sem!" Volala jsem. "Bella je tady!" Rose přišla pomalu a neochotně, ale Jasper, Carlisle a Esme tu byly mnohem rychleji. Všichni jsme stáli u vstupu, oči upřené na dveře.
"Dnes večer ne, Bello. Prosím tě". Slyšeli jsme jak Edward přesvědčoval Bellu.
Já si povzdechla, takže to zase řeší.
,,Jen jeden večer"... Rosalie obrátila oči odporem. Emmett do ní strčil.
"Buď hodná," varoval.
" No, tak možná od Alice dostanu dárek, jaký bych si přála," odsekla Bella. Už teď jsem mohla vidět, co by se stalo, kdybych to udělala ... a Edward zhluboka, dlouze zavrčel.
" Tohle nebudou tvoje poslední narozeniny, Bello," přísahal.
"To není fér!"
Edward několikrát se zhluboka nadechl. "Je to večírek," řekl jí. "Snaž se nekazit zábavu."
"Jasně," zamumlala.
Slyšeli jsme zabouchnutí dveří náklaďáčku.
"Mám jednu otázku," řekla Bella. "Když dám vyvolat ten film, budeš na fotkách vidět?" Edward se hlasitě zasmál a za chvíli otvíral dveře.
"Hodně štěstí, zdraví, milá Bello!" zvolali jsme všichni. Zčervenala se a její oči se zaměřily na dekorace. Poznala jsem, že je jí to nepříjemné.
Carlisle vycítil její utrpení a objal ji kolem ramen. "Za tohle se omlouvám, Bello," zašeptal a podíval se na mě. "Nedovedli jsme Alice udržet na uzdě"
Emmettovi se po tváři začal šířit úsměv .
"Ty ses vůbec nezměnila," utahoval si z ní. "Očekával jsem viditelný rozdíl, ale ty jsi pořád stejná, rudá ve tváři jako vždycky." K jeho spokojenosti zčervenala ještě víc. "To ti moc děkuju, Emmette ," zašeptala.
Emmett se rychle sklonil, aby vytáhl stereo zpod židle a rychle si ho schoval za záda. Bella si samozřejmě ničeho nevšimla.
"Musím na chvilku odejít," řekl a mrkl na mě. "Tak zatím nedělej nic legračního, ať mi to neuteče."
"Pokusím se." Usmál se mě a šel ven.
Jasper se opíral o zeď a snažil se být od Belly nejdál, jak to jen šlo. Bál se, že nad sebou ztratí kontrolu. Vzala jsem Jaspera za jednu ruku a Bellu za druhou.
"Je čas rozbalit dárky!" Prohlásila jsem. Bella okamžitě nasadila mučednickou tvář.
"Alice, vím jistě, že jsem ti říkala, že nic nechci -" Začínala jsem z toho být unavená.
"Ale já jsem tě neposlechla," odpověděla jsem jí.
"Otevři to. "Když to rozbalila nejprve se podívala na značku. Vypadala zmateně, když viděla, jen spoustu číslic. Otevřela krabici.
"Ehm… děkuju." Rose se pousmála, ale rychle se to snažila skrýt. Jasper se zasmál a posunul se k Belle trochu blíž.
,,Je to stereo do tvého náklaďáčku," řekl jí. "Emmett ho právě instaluje, abys nám ho nemohla vrátit."
"Děkuju, Jaspere, děkuju, Rosalie," usmála se Bella. Potom zavolala trochu hlasitěji.
"Děkuju, Emmette!" Slyšeli jsme jeho dunivý smích zvenčí, za chvíli měl hotovo a tiše zavřel dveře, příliš potichu na to, aby ho Bella mohla slyšet. Rychle vrazil do dveří.
"Právě včas," zavýskl. Podala jsem jí krabici a nastal okamžik, na který jsem se těšila celý den, letenky. Musela jsem čekat tak dlouho, abych viděla její reakci! Bella zírala na Edwarda. "Něco jsi mi slíbil.
"Neutratil jsem ani halíř," ujistil ji. Obrátila oči v sloup a škubla papírem pod páskou. Z prstu jí vytekla jediná kapka krve.
Moje tvář byla prázdná a nebyla schopna se z toho dostat včas, abych ověřila Jasperovu sebekontrolu. Naštěstí Emmett s Edwardem tam byly, aby ho včas zastavili. Edward a Jasper narazili do sebe, a Emmett chytl Jaspera v silném sevření.
Jasperovi myšlenky byly zaměřeny jen na Bellu, na tmavě červenou krev, která jí tekla z paže.
Ležela, omámená, uprostřed hromady rozbitého skla, křišťálu, a polevy. Podívala se na hlubokou, krvácející ránu na paži. Barva její krve byla tak krásná, že jsem i já měla co dělat, abych neztratila sebekontrolu.
Naštěstí, Carlisle včas zasáhl. "Emmette, Rose, odveďte Jaspera ven," nařídil.
Edward stál pořád ostražitě před Bellou. Jakmile Emmett a Rose odvedli Jaspera ven, trochu uvolnil. Já jsem běžela ke skříni v horní části schodiště a rychle jsem popadla ručník.
"Tady máš, Carlisle," řekla jsem a podala mu ho. Odmítl.
"V ráně je moc skla. Bello, chceš, abych tě odvezl do nemocnice, nebo bys radši, abych tě ošetřil tady?"
"Tady, prosím," zašeptala. Ještě pořád vypadala tak vystrašeně. Stála jsem tam se zatajeným dechem, její krev byla cítit v celé místnosti. Voněla tak lahodně ...
"Přinesu ti brašnu," řekla jsem rychle a běžela po schodech nahoru. Našla jsem jí snadno, ale úmyslně jsem tam zůstala o několik minut navíc.
Slyšela jsem Jaspera, daleko na zahradě, jak zlostně mluví s Emmettem, Rose, a Esme. Co to znamená? Chtěla jsem se podívat do budoucnosti, abych zjistila co si Edward myslí, ale jeho budoucnost byla v tuto chvíli příliš zamotaná a nerozhodná. Povzdechla jsem si. Budu to muset sledovat. Vrátila jsem se dolů s taškou a podal ji Carlislovi. Bella se podívala na Edwarda, který stal pořád nad ní.
"Jdi pryč, Edwarde," povzdechla si. "Já to zvládnu," trvala na svém. Viděla jsem, že Edward dělal co mohl, ale pach Belliny krve, byl na něho v tu chvíli příliš silný a lahodný.
"Nemusíš si hrát na hrdinu," pokračovala. "Carlisle se o mě postará i bez tvé pomoci. Jdi radši na vzduch."
"Zůstanu tady," řekl.
"Proč se musíš chovat jako masochista?" zamumlala. Carlisle se rozhodl zasáhnout.
"Edwarde, radši bys měl najít Jaspera, než se dostane příliš daleko. Jsem si jistý, že se na sebe zlobí, a divil bych se, kdyby v téhle situaci poslechl někoho jiného než tebe."
"Ano, běž najít Jaspera," Bella nadšeně souhlasila.
"Tak budeš alespoň užitečný." Dodala jsem. Jasper zřejmě potřeboval, aby ho někdo uklidnil. Edward přimhouřil oči, ale kývl a vyrazil ven.
Zvenku jsem slyšela Edwarda a Jaspera mluvit. Jasper stále nebyl klidný, ale mluvil příliš tiše a já jsem nedokázal rozeznat slova. Nakonec jsem byla příliš netrpělivá. Podívala jsem se na Bellu s malým úsměvem na rtech a šla je ven najít.
Edward mluvil na Jaspera tichým, uklidňujícím hlasem, ale on ho neposlouchal. Stál kousek vzadu, ruce pevně zkřížené na prsou a díval se někam do dáli. Cítil bolest, zmatek a strach z Edwarda. Vědela jsem, že když jsem přišla, měl se otočit a někam zmizet.
"Ahoj," řekla jsem tiše a položil mu ruku na tu jeho. Pokrčil rameny, ale do očí se mi nepodíval, místo toho zíral do tmavého černého lesa.
"Jaspere," řekl jsem konejšivě. "Je v pořádku. Právě je s ní Carlisle." Vlastně, teď jsem se je snažila přesvědčit oba. Edward byl na pokraji zhroucení a byl ze mě nervózní.
"Mohl jsem jí zabít," zašeptal Jasper a podíval se na Edwarda.
"Edwarde, je mi to líto. Málem jsem jí..." Edward jen zvedl ruku.
"Naštěstí tam byl Emmett," řekl. "Navíc, já mohl udělat to samé." Rozhlédl se kolem nás a vypadal, jako kdyby hořel.
"Edwarde," řekla jsem. "To by jsi nemohl. Říkala jsem ti už předtím, než ses zamiloval do Belly, že udržet jí naživu by vyžadovalo více sebekontroly, než má Carlisle. A ty už máš víc. Nemohl by jsi jí ublížit." ... Nebo mohl? Na zlomek vteřiny jsem viděla Carlisla, Esme, Jaspera, a mně odjíždět v autě. Odešli jsme? Edward jen zavrtěl hlavou a vydal se ke garáži, než jsem mohla vidět víc. Budoucnost byla opět nejistá.
"Jaspere, prosím," prosila jsem. Nakonec se mě podíval.
"Co?" zeptal se.
"Už je ti líp," řekla jsem. "Jen přestat být na sebe tak naštvaný. To nikomu nepomůže." Povzdechl si.
"Já… já… vím, že to nikomu nepomůže. Nechápu, jak jste si všichni mohli počínat tak snadno!" Obrátil se zpět do lesa.
"Byl jsem voják," řekl. "Ale nikdy jsem neukázal slabost v boji. Teď ucítím trochu krve, a najednou jsem… zrůda!" Sklonil hlavu do dlaní.
"Ty nejsi zrůda," řekla jsem. "Je to trochu jinak. Jsi upír. Ucítil jsi krev. A v odvykání lidské krve máš mnohem menší praxi, než my ostatní." Neposlouchal mě. Já si povzdechla a pak jsem naklonila hlavu směrem k domu. Carlisle právě dokončil ošetření Belly.
"Hned jsem zpátky," řekla jsem mu, a uháněla směrem k domu. Jasper tam stál jako socha.
Edward přišel k domu v přibližně stejnou chvíli jako já, ale držel se zpátky.
"Tak pojď," řekl jsem jí a chytila jí za ruku.
"Najdu ti na sebe něco, co nevypadá tak děsivě." Šla jsem do skříně Esme a za pár minut jsem podala Belle košili, která vypadala skoro stejně, jako ta, kterou měla na sobě předtím.
Šli jsme zrovna po schodech dolů, když mě zastavila.
"Alice?" zašeptala.
"Ano?" musela jsem naklonit hlavu, abych jí slyšela.
"Je to moc zlé?"
Znovu jsem si ověřila jak to vypadá s Edwardem, ale to bylo stejné jako předtím, což mě opravdu začínalo mírně znepokojovat.
"To ještě přesně nevím," řekla jsem po pravdě.
"Jak je Jasperovi?"
"Je z toho strašně nešťastný. Je to pro něj velká výzva a on nesnáší pomyšlení, že to nedokázal."
"To není jeho vina. Povíš mu, že se na něj vůbec nezlobím, viď? "
"Samozřejmě," řekla jsem jí.
Edward už na nás čekal. Bella k němu ostražitě přistoupila. Rychle jsem popadla dárky. "Vezmi si svoje věci!" Řekla jsem jí. Dala jsem jí je opatrně do dlaní.
"Poděkuješ mi později, až je rozbalíš." Budoucnost v tuto chvíli trochu posunula. Bylo to kvůli mě? Podívala jsem se hlouběji, ale Edward už měl stejně zmatené myšlenky jako předtím. Netrpělivě jsem se na něj podívala, ale on mě nevnímal.
Zamávala jsem a když byli pryč, šla jsem se připojit k Jasperovi, který byl v obývacím pokoji, kde mluvil s Carlislem a Esme. Emmettem, Rose už byla pryč.
"Moc mě to mrzí," řekl s pohledem upřeným na své ruce. "Měl jsem se lépe ovládat."
"To je naprosto v pořádku, Jaspere," ujistil ho Carlisle rychle. Esme ho váhavě objala a já jsem cítila, že by se nejraději odtáhnul, ale nikdy by Esme takhle neublížil.
"Bella je v pořádku," pokračoval Carlisle. "Jen pár stehů, nic víc." Jasper přikývl a vyrazil zpátky ven. Jakmile byl pryč, já jsem si povzdechla a obrátila se ke Carlisleovi a Esme.
"Co se děje, Alice?" zeptala se mě Esme. Jen jsem se posadila na zem.
"Já nevím!" zasténala jsem. "Co se děje? Jediné, co jsem mohla říct je, že někdo učiní důležité rozhodnutí a to někdy v noci. Je to velmi blízko - zoufale se snaží najít jiné možnosti - ale on ví, že bude muset zůstat na jeho původním rozhodnutí. "
"Až se to dozvíš, dej nám prosím co nejrychleji vědět," poprosil mě Carlisle. Přikývla jsem. Carlisle a Esme tiše odešli a já jsem uklidila celou oslavu.
Poté, co to bylo hotové, jsem šla nahoru do mého a Jasperova pokoje. Nehybně jsem seděla na posteli. Po několika minutách jsem slyšela, že si ke mně někdo přisedl a tichým hlasem mi začal mluvit do ucha.
"Alice." Otevřela jsem oči, otočila se směrem k Jasperovi a lehce ho políbila. "Ahoj," řekla jsem mu.
"Je ti líp?" Věděla jsem co odpoví, pořád měl v obličeji výraz plný hanby, lítosti a ponížení. "Ani ne," přiznal. "Jak je Edwardovi?" "Není to dobré," Ověřila jsem si to znovu. "Ne, ještě nedošlo k žádné změně. Pořád nic nevidím."
Ztratila jsem přehled o tom, kolik je hodin. Jasper a já jsme seděli a čekali na Edwardovo rozhodnutí. Kolem půlnoci, se to stalo.
"NE!" Vydechla jsem a vyskočila z postele. Můj obličej byl prázdný. To nemohl myslet vážně!
"Alice?" Jasper vzal moje ruce do svých.
"Co se děje?"
"Ne!" Jen jsem zasténala a shovala svůj obličej do jeho hrudi. Carlisle a Esme stáli ve dveřích.
"Co se stalo, Alice?" zeptal mě Carlisle klidně. Nebyla jsem schopná mu odpovědět. "Odcházíme," zasténala jsem. "Od Forks. Navždy. Už se nevrátíme." V místnosti zavládlo mrtvé ticho. Nakonec Carlisle přikývl. "Kolik času máme?"
"Odejdeme ještě dnes večer," zašeptala jsem zděšeně. "On tu s ní ještě chvíli zůstane ." Carlisle pomalu přikývl a šel s Esme zpátky dolů. Nakonec jsem se podívala do očí Jasperovi. Byl stejně vyděšený jako já.
"Je to kvůli mně, že?" zeptal se. "Ne," odpověděla jsem mu upřímně. "To on. Myslí si, Bellu stále uvádí v nebezpečí. Ale to je jeho problém, nemusí být v rozporu s námi. Proč to dělá?" Vzala jsem do ruky svůj mobil a rychle vytočila jeho číslo. Zvedl ho, ale neodpověděl. "Pojď domů. A rychle," zavrčel jsem na něj. Povzdechl si. "Dobře." Slyšela jsem ránu, když se vrhl z okna Belliny ložnice a pak telefon utichl. Byl nahoře jen pár minut, a jeho hořkost, vztek, podrážděnost, smíšené s mou starostí a rozhořčením, byli na Jaspera moc. Políbil vrchol mé hlavy, pak proběhl kolem Edwarda a zavřel za sebou dveře.
"Co je to, Alice?" Edward zeptal se nervózně. Vypadal hrozně.
"To nám nemůžeš udělat," řekla jsem mu. "Můžeme ji zabít." Ve tváři mu blýskla bolest. Stáhl několik vidění z mé hlavy jako důkaz.
"Musím se ujistit, že bude v bezpečí," zamumlal si pro sebe. "Nenechám ji, aby si nějak ublížila."
"Jasně," řekla jsem. "Protože to budeš ti kdo jí ublíží nejvíc! Copak to nechápeš? Nemůže bez tebe žít!" Zavrtěl hlavou.
"Lidé zapomínají," řekl mi. "Jejich srdce se uzdraví."
"Ale Bella není obyčejný člověk," řekla jsem sebejistě. "To co se chystáš udělat není správné, Edwarde." Podíval se na mě.
"Dost, Alice. Co se stalo, stalo se. Každý den jí dáváme jen víc a víc nebezpečí. Bude v pořádku." Zavrtěla jsem hlavou.
"Ne!" Ukázala jsem mu definitivní důkaz, Bella jako živá zombie, tmavé kruhy pod očima, ztuhle křičela v posteli.
"Zabiješ ji," řekla jsem mu u každého obrazu, který mi projel v mysli. Edward byl stále slepý.
"To se nestane," řekla. "Já tady zůstanu dost dlouho na to, abych se o tom mohl přesvědčit. Bella se zahojí." Znělo to, jako by se snažil přesvědčit hlavně sám sebe.
"Najde si někoho, jako je Mike Newton -" při vyslovení toho jména zavrčel. "Někoho, kdo jí bude milovat, aniž by ji chtěl zabít ji pokaždé, když se řízne."
"To ty jí zabiješ tím, že jí opustíš," řekla jsem mu. "Už jsem ti říkala: Abys jí nezabil, budeš potřebovat víc sebekontroly než má Carlisle. A to ty máš." Zavrtěl hlavou.
"Ty tomu nerozumíš," řekl mi. "Kdybych jen na vteřinu neovládl svůj dech, Bella by byla mrtvá v několika sekundách."
"Nemůžeš," řekla jsem.
"Já vím," zašeptal. Podíval se z okna, kde už začínalo vycházet slunce. Nechtěla jsem vědět co se chystá říct.
"To nevadí," řekl. "Co se rozhodlo, je rozhodnuto. Vy všichni odjedete, jakmile vyjde slunce. Já s Bellou ještě pár dní zůstanu a pak se k vám připojím."
"Edwarde, prosím," začínala jsem být zoufalá . "Ona nebude jediná, komu tím ublížíš. Ublížíš nám všem. Hlavně Esme," dodala jsem, věděla jsem jak nenáviděl její bolest. On se lekl, ale řekl: "Musím Bellu ochránit. Zaslouží si někoho lepšího, než mě, vraha." Podívala jsem se mu do očí.
"Ty nejsi vrah! Každý je ohromen tím, jak jí můžeš mít kolem sebe, a neublížit jí." On jen zavrtěl hlavou.
"Musím odejít dřív, než Bella probudí." Odvrátil se ode mne a podíval se na dveře.
"Chci, abyste všichni byli pryč před východem slunce," řekl. "Nemluv s ní, nedávej jí vědět, že jste na odchodu. Já tady ještě pár dní zůstanu." Otevřel dveře a vyběhl, viděla jsem ho v okně běžet přes les. Jasper se vrátil do ložnice.
Kdybych mohla, rozbrečela bych se. Carlisle a Esme tu byli za chvíli.
"Co se děje, Alice?" zeptal se Carlisle znova.
"Nemohla jsem ho přesvědčit," sténala jsem do koberce. "Říkal, že musíme odejít před východem slunce. Nemáme dovoleno se s Bellou ani rozloučit." Podívala jsem se na ně a Esmeina tvář byla tak zkroucená bolestí, že jsem měla chuť sem Edwarda přitáhnout, aby se mohl pořádně podívat, co udělal. Carlisle přikývl, otočil se a odešel sbalit.
Edward byl ve špatném stavu. Pokud bychom odmítli odejít, mohl by nás odtáhnout násilím. Neochotně a pomalu, jsme s Jasperem začali balit všechny naše věci do kufru.
"Proč nevidí to, co udělal?" Zašeptala jsem, na nikoho konkrétně, ale stejně Jasper přistoupil blíž.
"Nemůže ji opustit. Jejich láska je příliš silná. Nakonec se stejně bude muset vrátit." "Edward je silný," odpověděl Jasper. "Dokonce jsi řekla, že má více sebekontroly, než Carlisle, u kterého jsem si vždycky myslel, že překonat ho je to nemožné. A je to moje chyba, opravdu. Kdybych se dokázal lépe ovládat, tak ..." Znovu schoval svou tvář do dlaní. Sklonila jsem se k němu. "Není to tvoje chyba, to ne," řekla jsem. "Edward už o tom, že odejde přemýšlel, ale nikdy se k tomu neodhodlal. Až teď. Jen má pocit, že mu otevřelo oči, to je všechno." Pokrčila jsem rameny. Jasper se nepohnul. Já si povzdechla, podívala se z okna a sledovala, se celé nebe pomalu rozsvěcuje. Pomalu jsem se obrátila směrem od okna.
"Je čas."
Jasper se vrátil zpět do života. Vzal mě za ruku a vzal kufry. Setkali jsme se s Carlislem a Esme na chodbě. Všichni jsme se tvářily, jako na pohřbu. Stáli jsme rozpačitě kolem sebe, i když jsme už byli venku.
"Tak co, Alice?" zeptala se mě Esme.
"Musíme odejít," řekla jsem. Edward tady ještě několik dní zůstane. Potom také opustí Forks. Nejsem si jistá, kam půjde ... ale s námi ne." Esme zalapala po dechu.
"On nás taky opouští!?" Začala vzlykat a Carlisle jí objal.
"Víš něco o tom, co Edward bude dělat?" zeptal se mě Jasper.
"Vidím ho ... ve špinavém, tmavém koutě ... někdo mluví portugalsky ... Jižní Amerika, možná? Bude tam za několik měsíců. To je všechno, co vím." Znovu jsem se zaměřila na tváře mé rodiny.
"Předpokládám, že nám nezbývá nic jiného, než odejít," řekl neochotně Carlisle. "Pojďme." Jasper a Carlisle naložily zavazadla do zadní části Carlisleova Mercedesu. Esme a já jsme stáli spolu, s pohledem upřeným na velkém domě.
"Bude mi to tady chybět," zašeptala Esme. Samozřejmě, že ano. Forks bylo její domov.
"Mě taky," řekla jsem a položila jí ruku kolem pasu. "Ale, upřímně, nemyslím si, že odjíždíme navždy. Na několik měsíců, možná. Ale navždy určitě ne." Esme ke mně otočila a jejími oči problesklo trochu naděje.
"Myslíš?" Jen jsem přikývl, nedokázala jsem odpovědět nahlas. Co kdybych se mýlila?
"Pojďme," řekl znovu Carlisle. "Jsem si jistý, že Edward se za chvíli přijde podívat, jestli už jsme pryč." Všichni jsme nasedli do Mercedesu a Carlisle šlápl na plyn. Podívala jsem se ven a zadním oknem jsem sledovala náš velký bílý dům jak byl stále menší a menší, až zmizel .
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FoToGrAfKa-KaTuNkA FoToGrAfKa-KaTuNkA | Web | 24. března 2010 v 17:01 | Reagovat

Ahojky, myslela jsem, že na tohle nikdy nedojde, ale jsem ve FINÁLE a od vítězství mě dělí pouhé dva hlásky, tak pls nechtěla bys mi hlásnout tady pro FOTOGRAFKU-KATUNKU ? http://styles-scene-rawr.blog.cz/1003/je-tu-posledni-kolo-sonc-tak-kdo-vyhraje-d Pokud chceš diplík nebo hlásnout určo napiš na blog... mám možnost ti dát až 3 hlasy !

2 Bibule :) Bibule :) | Web | 24. března 2010 v 17:03 | Reagovat

Ahojky:), můj pejsek je v soutěži o nej psa:) prosím klikni na web nebo sem :    http://nejpes.blesk.cz/pejsci-42564.html    a tam se ti ukáže Ten pejsek, dej mu prosím hlas:)
jestli to uděláš mnohokrát ti děkuji:) ahooj:)

PS: moc se mi líbí tvuj design:)a to jak je tvuj blog originální :)

3 kocourek1998 kocourek1998 | E-mail | Web | 24. března 2010 v 17:04 | Reagovat

Ahoj, hezký blog máš, mohla bys mi napsat komentíř na můj.....mocky ti děkuju

4 PetutQa PetutQa | Web | 24. března 2010 v 17:04 | Reagovat

mááš vážně nádherný bloček :)

5 celebrity loves celebrity loves | 24. března 2010 v 17:16 | Reagovat

prihlas se pls do sonc na www.celebrityloves.blog.cz

6 Claire Claire | Web | 24. března 2010 v 19:33 | Reagovat

ahojky jak je? u me ok :) jinak jsem tu na skok a omlouvam se ze sem nechodim casto ale mam nejake problemy atd. jinak za tyden budu v nemocnici tak bude pozastaveno :)

7 Kate Kate | Web | 24. března 2010 v 19:41 | Reagovat

Ahoj, psala jsi o spřátelení, tak píšu, že moc ráda spřátelím x)

8 klapulinka tvé SB=)))♥♥ klapulinka tvé SB=)))♥♥ | Web | 24. března 2010 v 20:38 | Reagovat

prostě nádhera:)))

9 Claire Claire | Web | 24. března 2010 v 22:40 | Reagovat

máš u mě diplomek za soutěž!! :)
http://twilightinfo.pise.cz/11722-vysledky-souteze.html jestli ho chces poslat napis kam:)

10 twilight-saga-blog twilight-saga-blog | Web | 25. března 2010 v 14:59 | Reagovat

Ahoj, nechceš spřátelit? pls ozvi se mi, jinak kráááásnej blogí a suprový článešky. Twilight...to je moje;-)

11 twilight-saga-blog twilight-saga-blog | Web | 25. března 2010 v 18:54 | Reagovat

OK, jinak už vás mám přidaný:-)

12 kikinka kikinka | 25. března 2010 v 23:23 | Reagovat

je to super a velmi pekne dakujem za preloženie.....a nespravis nahodou pokračovanie podla seba?....dik :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama